Penzion Zoom » Jizerské hory » Jizerské hory
Jizerské hory
Jizerské hory jsou nejsevernějším a jedno z nejmenších českých pohoří.
Jizerským horám dala jméno řeka Jizera, nicméně jméno Jizerské hory (das Isegebirge) se v běžné mluvě ustálilo až v 19.století (předtím byly hory považovány za součást Krkonoš)..
Nejvyšším vrcholem české části pohoří Jizerské hory je Smrk (1124m), nejvyšší horou celého pohoří Jizerské Hory je Wysoka Kopa (1126m) v polské části. Obě hory nepatří, z pohledu z centrální pohoří Jizerské hory , k příliš významným vrcholům, nejvýraznější horou v centrální části pohoří Jizerské hory je Jizera (1122m).
.html)
Východní část pohoří Jizerské hory (oblast kolem řeky Jizery) přechází do nejmohutnějšího českého pohoří – Krkonoš. Centrální část pohoří Jizerské hory je charakteristická svoji náhorní plošinou, která se nachází v nadmořské výšce od 800m do 1000m. Na sever pohoří Jizerské hory spadají svahy, pokryté charakteristickými bukovými porosty s bohatě roztroušenými žulovými skalami, do údolí řeky Snědé a do oblasti Frýdlantské pahorkatiny. Jižní a jihozápadní svahy pohoří Jizerské hory pak klesají mnohem pozvolněji do údolí řeky Nisy a Kamenice a obzvláště na Jablonecku tvoří charakteristickou krajinu střízlivých horských obcí s romantickými chalupami, mačkárnami skla, kostelíky, poli, loukami a lesy.
Jižní podhůří Jizerských hor je charakteristické dlouholetým prolínáním české a německé kultury včetně částečně dochovaného původního českého dialektu horalů a bohaté společné sklářské tradic. V celém podhůří Jizerských hor se dochovaly domácí mačkárny skla, tzv. „drikety“ se dvěma komíny při štítech budovy. Kromě průmyslového podhůří (Jablonec nad Nisou, Smržovka, Tanvald) je zde typický venkovský ráz osídlení, rozptýlená zástavba podél vodních toků a v rozsáhlých lukách přerušovaných lesy a remízky.
.html)
Centrální část pohoří Jizerské hory tvoří náhorní planina a její bezprostřední okolí. Charakteristická je zdejší severská krajina smrkových lesů a rašelinných luk a jezírek, jejíž „kanadský“ vzhled je dotvářen přehradami (Souš, Josefův Důl, Bedřichov), které působí dojmem přirozených jezer. Tato část pohoří Jizerské hory byla od 17. a 18. století intenzivně využívána pro sklářskou výrobu. Centrální část pohoří Jizerské hory po celém jejím obvodu vyjma severní oblasti, obklopuje prstenec mladších horských obcí (Bedřichov, Janov nad Nisou, Lučany nad Nisou, Josefův Důl, Albrechtice v Jizerských horách, Kořenov) s typickou zástavbou dřevěných chalup promísenou kamennými domy z období rozvoje průmyslu v posledních letech 19.století. Typické jsou rozhledny vybudované na samém počátku 20.století horskými spolky na okrajích centrální části hor (Královka, Slovanka, Bramberk, Tanvaldsky Špičák, Štěpánka).
Jizerským horám dala jméno řeka Jizera, nicméně jméno Jizerské hory (das Isegebirge) se v běžné mluvě ustálilo až v 19.století (předtím byly hory považovány za součást Krkonoš)..
Nejvyšším vrcholem české části pohoří Jizerské hory je Smrk (1124m), nejvyšší horou celého pohoří Jizerské Hory je Wysoka Kopa (1126m) v polské části. Obě hory nepatří, z pohledu z centrální pohoří Jizerské hory , k příliš významným vrcholům, nejvýraznější horou v centrální části pohoří Jizerské hory je Jizera (1122m).
Východní část pohoří Jizerské hory (oblast kolem řeky Jizery) přechází do nejmohutnějšího českého pohoří – Krkonoš. Centrální část pohoří Jizerské hory je charakteristická svoji náhorní plošinou, která se nachází v nadmořské výšce od 800m do 1000m. Na sever pohoří Jizerské hory spadají svahy, pokryté charakteristickými bukovými porosty s bohatě roztroušenými žulovými skalami, do údolí řeky Snědé a do oblasti Frýdlantské pahorkatiny. Jižní a jihozápadní svahy pohoří Jizerské hory pak klesají mnohem pozvolněji do údolí řeky Nisy a Kamenice a obzvláště na Jablonecku tvoří charakteristickou krajinu střízlivých horských obcí s romantickými chalupami, mačkárnami skla, kostelíky, poli, loukami a lesy.
Jižní podhůří Jizerských hor je charakteristické dlouholetým prolínáním české a německé kultury včetně částečně dochovaného původního českého dialektu horalů a bohaté společné sklářské tradic. V celém podhůří Jizerských hor se dochovaly domácí mačkárny skla, tzv. „drikety“ se dvěma komíny při štítech budovy. Kromě průmyslového podhůří (Jablonec nad Nisou, Smržovka, Tanvald) je zde typický venkovský ráz osídlení, rozptýlená zástavba podél vodních toků a v rozsáhlých lukách přerušovaných lesy a remízky.
Centrální část pohoří Jizerské hory tvoří náhorní planina a její bezprostřední okolí. Charakteristická je zdejší severská krajina smrkových lesů a rašelinných luk a jezírek, jejíž „kanadský“ vzhled je dotvářen přehradami (Souš, Josefův Důl, Bedřichov), které působí dojmem přirozených jezer. Tato část pohoří Jizerské hory byla od 17. a 18. století intenzivně využívána pro sklářskou výrobu. Centrální část pohoří Jizerské hory po celém jejím obvodu vyjma severní oblasti, obklopuje prstenec mladších horských obcí (Bedřichov, Janov nad Nisou, Lučany nad Nisou, Josefův Důl, Albrechtice v Jizerských horách, Kořenov) s typickou zástavbou dřevěných chalup promísenou kamennými domy z období rozvoje průmyslu v posledních letech 19.století. Typické jsou rozhledny vybudované na samém počátku 20.století horskými spolky na okrajích centrální části hor (Královka, Slovanka, Bramberk, Tanvaldsky Špičák, Štěpánka).